středa 27. prosince 2017

Děkovné video za oživování mé tvorby

Kdysi jsem si mé názory šetřil do knih, ale postupně jsem některé začal vysílat do světa i jinými způsoby ve snaze ulehčit jim šíření a ono to pomalu začíná fungovat. Tak se mj. stalo, že si mě všiml NejFake a doporučil můj YouTube kanál ve svém videu HODNOTÍM VAŠE KANÁLY #4, což mě potěšilo natolik, že jsem se k tomu rozhodl natočit děkovné video, ve kterém jsem nakonec poděkoval i mnoha jiným lidem.



Rád bych k tomu doplnil, že Medojed už mou první knihu má, takže mu nemusíte psát, protože by o ní to video měl v dohledné době natočit. A pokud se najdou i další ochotníci, kteří budou všelijak oživovat mou tvorbu, tak pravděpodobně dříve či později natočím další děkovné video, ve kterém můžeš být i ty, pokud mi k tomu vytvoříš dobrý důvod.

A na druhou stranu by i mě potěšilo, kdyby mi někdo jednou poděkoval třeba za to, že mou tvorbou či diskusí s ním jsem mu zásadně ovlivnil život k lepšímu a měl bych tak zpětnou vazbu, že mé snažení má opravdový smysl.



Přepis videa s odkazy:
Ahoj, vítejte v mé pracovně. Tímto videem jsem původně chtěl poděkovat jenom NejFejkovi, ale postupně to přerostlo v děkování spoustě dalším lidem. Začnu však NejFejkem. Děkuji mu za to, že ve svém nedávném videu ukázal mimo jiné i mou tvorbu a dovolím si tu část na ukázku přesunout sem.

"Kanál Sebastián Wortys: Ač trochu vtíravě na sebe autor kanálu upozorňoval, nic to nemění na tom, že videa jsou zajímavá a podporu si zaslouží. Opět tu máme typ kanálu, který nejede trendy a hledá si svou vlastní cestu. Za mě velice originální, jen tak dál."

Tou trochou vtíravosti měl NejFake pravděpodobně na mysli, že jsem mu do zpráv napsal připomenutí, aby náhodou nepřehlédnul můj komentář. Přiznávám se, že jsem měl opravdu obavu, aby se tak nestalo, ale když jsem pak mou tvorbu uviděl v jeho videu, tak to pro mě bylo tak velké překvapení, že mi úsměv na tváři vydržel ještě několik desítek dalších minut.

Jináč za zmínku také stojí, že už někdy mezi 21.7.2014 a 5.1.2015 jsem NejFejkovi neúspěšně navrhoval, aby začal tvořit série o kanálech ostatních YouTuberů, kterou pak po letech nakonec začal natáčet. I za to jsem rád a nejen kvůli tomu, že jsem se v té sérii objevil. Těší mě, že NejFake, přesně podle mého návrhu, pomáhá nadějným YouTuberům prosadit se a i já tak poznávám nové zajímavé autory.

Co se týče NejFejka, dozvěděl jsem se o něm 3.4.2011 skrze video První český Facebook song a byl to jeden z hlavních podnětů, které mě vedly k tomu, že jsem si založil nový kanál, abych se odpoutal od staré tvorby, která často byla na principu humorných skečů a myšlenky jsem do té doby šířil spíše skrze textová díla.

Jak už jsem zmínil, toto video mělo být původně poděkováním jen NejFejkovi, ale když už jsem načal téma vděčnosti, tak bych chtěl poděkovat i dalším, kteří mi nedávno pomohli.

Děkuji Petře Willwarin Čechové za to, že prezentovala mou knihu Wesmírný omyl v přednášce na Festivalu fantazie.

Děkuji také kanálu "TOP věci do 2 minut", že mě zmínili jako iniciátora videa "TOP 5 tipů, které vám prodlouží život". "Ahojte u další topový dvouminutovky. Tentokrát s vaším typem, konkrétně Sebastiána Wortyse, který si přál pět typů, jak prodloužit život."

Dále děkuji těm, kteří likují mé komentáře. Třeba tyto dva (první, druhý), které přesáhli hranici tisíc like.

Děkuji i těm, kteří podpořili můj úspěšný crowdfundingový projekt knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie.

A ještě během tvoření tohoto videa knižní vloger It's just me udělal recenzi o mé knize Wesmírný omyl, za což mu také děkuji a uvidíme, zda ta recenze bude mít i formu videa.

Chtěl bych Wesmírný omyl zdarma poslat také Medojedovi, pokud by o něm udělal video, ale zatím se mi nepovedlo kontaktovat ho. Takže pokud dosud neudělal žádné video o mé knize a chtěli byste to, tak mu můžete zkusit napsat. A jsem otevřený i spolupráci s dalšími knižními vlogery, projeví-li zájem.

Pokud se nashromáždí další podobné interakce s mou tvorbou, tak možná časem udělám i další děkovné video. A na závěr tohoto děkuji také všem dalším, kteří mi všelijak pomáhají. Třeba i tím, že pomocí zapnutého zvonečku odebírají má videa, i když nejsou zrovna mainstreamová.

čtvrtek 16. listopadu 2017

Video "Protipolitická" strana Ztohoven

Krátce před těmi bláznivými volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jsem publikoval mírně recesivní video "Protipolitická" strana Ztohoven.

Zatím sice neexistuje, ale pokud to zaujme dostatečný počet lidí, tak možná vznikne. A něco podobně bláznivého, jako následující video, by pak před příštími volbami musela třeba Česká televize odvisílat každý den několikrát, xD. To by pak nejspíš vznikla spousta zajímavých reakcí...

A ještě bych rád upozornil, že na Startovac.cz aktuálně probíhá crowdfundingový projekt knihy o anarchokapitalismus, což s tím vším krásně souvisí.



Přepis textu videa (bez úvodního songu):

Ahoj, 29.9.2017 jsem na DVTV zhlédnul krátké video od Romana Týce, jehož název začíná slovy "Týc: Nemám koho volit." A protože je to jedno z východisek pro toto video, tak si pár částí pustíme.

Roman Týc: "Myslím si, že člověk na druhém konci republiky, se kterým nesdílím kromě státní příslušnosti a jazyka prakticky nic, nemá právo rozhodovat svým hlasom o mojí budoucnosti. [...] Nemám koho volit. A to především proto, že žádnej politik nenavrhuje změnu systému. [...] Volit pro mě znamená legitimizovat systém prosazování a vynucování názorů zmanipulovaný masy vůči jedincům i minoritám. Věřím v cloudový společenství, který budou fungovat bez vazby na geopolitickou mapu světa."

Nejprve bych navázal na zmínku o "cloudových společenstvích". Nejsem si jist, co tím novodobý český Nietzsche s pseudonymem Roman Týc myslel, ale podle mého to může celkem blízko souviset mj. s mým postřehem z 2.9.2013, který mám v knize Vtiposcifilo-z/s-ofie formulovaný takto: "Národní způsoby myšlení jsou nově nahrazovány subkulturními." Všímám si toho, že mj. vlivem internetu, který stimuluje sbližování podobně smýšlících lidí a tím oslabuje vazby rozdílných lidí, tak dochází k jakési samoorganizované dekonstrukci struktury společnosti, během které se národní bubliny rozpadají a subkulturní bubliny rostou.

Na toto téma mám několik let rozpracovanou naboptnalou antiutopickou povídku, jejímž poselstvím je mj., že toto směřování je do určité míry určitým způsobem dobré, ale musíme si dát velký pozor, abychom to v blízké budoucnosti nepřehnali a nerozpadli se na izolovaná či dokonce válčící společenství vzájemně si nerozumících subkultur.

A teď bych se vrátil k Týcovi nebo obecněji k umělecké skupině Ztohoven, která je známá svými kontroverzními happeningy experimentujícími se zákony a politikou. Napadlo mě totiž, že jednou z budoucích akcí Ztohoven by mohlo být založení jakési antisystémové protipolitické strany, která by prosazovala hloubkovou decentralizaci společnosti, ochranu svobody jedinců, zvýšení subsidiarity, anarchokapitalismus a podobně.

Nemyslím si, že by získali dost hlasů, aby měli nějaký rozhodující vliv, ale myslím si, že by mohlo jít o katalýzátor zajímavé diskuse na podobná témata, což by v důsledku, skrze epistemologický anarchismus, mohlo přispět k lepší připravenosti na tom, kam podle mého směřujeme.

Pokud by vás také zájímalo, jak by vypadala antisystémová politická strana založená skupinou Ztohoven a jaké názory by to mohlo vytvořit, tak jim to zkoušejte navrhovat, posílejte jim toto video, dát mu palec nahoru a možná se to časem stane.

neděle 8. října 2017

Jak souvisí superinteligence, antropický princip a celulární automaty?

Jan Fikáček na mě nebo já na jeho skrze Facebook narazil už několikrát, takže když se ke mě dostal starý úsměvný dokument "EGO - Fikáčkův svět", který se na jeho YouTube kanálu objevil jako první video, tak jsem mu zkusil dát odběr (tehdy měl max. 4) a zapnul si zvoneček, zda časem začne publikovat i něco nového. Sice to nějakou dobu trvalo, ale 8.10.2017 publikoval filosofický vlog "Stvořil vesmír pro nás Bůh?", kde zajímavě kritizuje tvrdou kreacionistickou interpretaci antropického principu, čímž na otázku z názvu říká v podstatě "ne".

Fikáčkův názor, že by mohla být i jiná nestavení vesmíru (tak aby byl existenceschopný), z nichž některá by navíc mohla zvyšovat pravděpodobnost vzniku života a jeho evoluční možnosti, je podle mého však podobně bláznivý jako představa, že náš vesmír je vyladěný něčím, co se odehrálo před či při jeho vzniku a těžko s jistotou soudit, co se doopravdy stalo. Dle mého je dokonce možná komplementarita těchto dvou zdánlivě neslučitelných hypotéz, ale k tomu se dostanu až koncem tohoto článku.

Jak už jsem trochu naznačil v předchozím odstavci parafrázováním, tak dle mého ani není tak nutné chápat případnou logickou příčinu antropického principu jako nějakého "Boha" (zde ve smyslu superinteligentní fundamentální bytosti, ne ve smyslu např. singularity viz. můj starší článek). Lze si to představit i relativně o dost jednodušeji jako aplikaci přirozeného výběru na vznikání či možnost vzniku daného vesmíru. Podle mého je samotná možnost vzniku/ existence vesmíru do určité míry svázaná nějakou minimální mírou naturalness (estetický fyzikální princip přirozenosti). A o něco vyšší míra je pak nutná k tomu, aby byl existence schopný déle než pár jednotek Planckova času.

Pokud byste vytvořili algoritmus generující celulární automaty náhodných pravidel, tak byste nejspíš zjistili, že pravděpodobnost vzniku takového CA, který umožňuje emergentní struktury (což je jeden z předpokladů existence života), je výrazně nižší, než pravděpodobnost vzniku takového CA, kde nejsou možné. To analogicky znamená, že nastavení našeho rodného vesmíru je statisticky spíše výjimka a je pak otázkou, jaká je doopravdy příčina tohoto nastavení.

Za předpokladu, že náš vesmír bude existovat ještě pár miliard let, a že opravdu cca směřujeme k technické singularitě, nebo jiné verzi superinteligence (třeba fyzickému propojení CNS do jakéhosi bio-internetu, který by zkvalitňoval kolektivní inteligenci), tak dle mého lze fantazírovat o tom, že po těch letech by se inteligence mohla vyvinout na takovou úroveň, že by byla schopná pochopit vznik a nastavení svého rodného vesmíru do takové míry, že by dokázala uvažovat o jeho jiných variantách a porovnávat jejich možnosti pro vznik a evoluci života v nich.

Pak už by stačilo jen, aby ta superinteligence zjistila, jak má (mj. pomocí kolonizace) ovlivnit tento vesmír, aby vedl ke vzniku toho, který by si vysnila. Pokud třeba platí má představa o seberycyklaci vesmíru černými dírami, resp. že rozpínání vesmíru povede k jakémusi řídnutí časoprostoru a tím k častějším vznikům černých děr, které by se nakonec všechny pohltily navzájem a staly se opět singularitou velkého třesku, tak lze spekulovat o tom, že okolnosti, za kterých se poslední černé díry srazí dohromady, mohou ovlivnit to, kterým "směrem" možností singularita velkého třesku vystřelí. V takovém případě by bylo potřeba vypočítat, jak se dané černé díry mají srazit, požadovaně to ovlivnit a pak už jen doufat, že se ta šílenost povede, :D.

Tím jsem trochu odbočil, abych teď mohl napsat, že si lze představit i okolnosti, za kterých by platnost antropického principu v tomto vesmíru nebyla náhoda. Náš vesmír může být důsledkem existence nějakého méně vyladěného, kde méně vyspělý život, než jaké jsou limity evoluce tohoto vesmíru, vypočítal, jak ovlivnit zánik svého vesmíru tak, aby vznikl vyladěnější, který má šanci vytvořit ještě vyladěnější, který má šanci... Mohlo by to znamenat, že existence života by pro vyladěnost vesmíru byla vysoce důležitá a život by tedy nebyl něco náhodného beze smyslu, ale pro vesmír velmi podstatného... (Další souvislé info. v článku Všehosmysl.)

Je to ovšem jen další z mnoha hypotéz a aktuálně nemáme nic, co by nám zaručilo, která z nich je doopravdy pravdivá, takže oba základní typy výkladu antropického principu považuji dále za přemýšleníhodné.

čtvrtek 7. září 2017

Vznik sci-fi kresby Strukturobot Rhizomorodný

Ve struktuře plné cyklů těžko hledat jednoznačný začátek a konec. To platí nejen o mé nové kresbě Strukturobot Rhozomorodný, ale i o jejím vzniku, který vyrůstá z různých částí mého života a do různých částí se zase rozroste jako např. Wo-asambláž či Mouchodlak na fazolové ovládání.



Zkusím začít třeba od vydání mé knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie koncem roku 2015, po kterém jsem měl chvíli pocit, že většinu toho hlavního, co jsem chtěl říct, jsem už řekl (než mě pak postupně napadla fůra dalších myšlenek, jak jsem zmiňoval ve videu Hyperkreativita).

Byla to taková dočasná úleva, díky které jsem se mohl trochu víc odpoutat od tvorby a o to víc vnímat díla ostatních (měla by mezi tím být rovnováha), třeba číst odbornou literaturu. Vlivem toho jsem si vzpomněl na mou myšlenku "Jsme spoluutvářeni okolím, které spoluutváříme.", což vedlo k úvahám, jak přetvářet mou nově opravenou pracovnu, aby mě zpětnovazebně spoluutvářela takovým směrem, kterým chci jít. Vytvořit si prostředí, které mi bude pomáhat být tím, kým chci být.

Tak jsem si postupně vytvořil podrobnou vizi, jejíž podstatou je, že většina nezakrytých částí zdi by byla pokryta strukturovitou asamblážo-koláží na rozhraní umění a myšlení (a není snad potřeba dodávat, že jsem si toho vymyslel víc, než se tam vejde a stále si nejsem jist, jak to ořezat, aby mi to netrhalo srdíčko, xD (nakonec jsem začal s muralem)).

V tomto bodě bych se vrátil do hlubší minulosti, abych vysvětlil, čím to vymýšlení výzdoby mé pracovny pro mě bylo převratné. S trochou nadsázky "kreslím od narození" a jako dítě to pro mě byl hlavní vyjadřovací prostředek, který postupně zaplnil několik krabic nejrůznějšími komplexními bizarnostmi. Časem jsem začal i trochu psát, ale až v průběhu střední školy se to u mě překlopilo z kreslení na psaní. Od té doby šlo kreslení pomalu do ústraní s tím, jak se zlepšovaly mé spisovatelské schopnosti.

Ale nikdy se u mě nevytratilo zcela a to rozvíjení vize mého pokoje vedlo mj. k tomu, že jsem si konečně založil profil na HumanArt a umístil tam pár děl. A jak jsem tam pozoroval výtvory ostatních a vzpomínal na mou zlatou éru kreslení, tak se tím pomalu nastartovala jakási renezance, jejíž prvním květem byl obrázek Snílek wesmírodivný, kterým jsem rozvinul mj. mou dětskou zálibu v komplexních různorodých strukturách.

Bohužel a bohudík se ten obrázek stal dalším jádrem, kolem kterého začala kondenzovat má hyperkreativita, což se spolu s mj. poruchou HDD stalo příčinou oddálení dokončení. K obrázku se začala přelévat a konkretizovat má starší vize koncentrátu knihy Wesmírný omyl, čímž vzniká povídka, podle které zpětnovazebně upravuji ten obrázek.

Mezitím jsem vytvořil a publikoval obrázky Jedinečnost lokálního medu a Setkání přírododivných bytostí. Také jsem vymyslel náměty na mj. asambláž k mé povídce o cellulárnm automatu Hra života či asambláž Formobsahová rekurze a pohrával si s myšlenkou, že nejprve realizuji nějakou jednodušší asambláž, ve které bych zkusil metody, které jsem mezitím vymyslel.

A analogicky k tomu mě napadlo nakreslit něco jednoduššího a tím rychleji hotového v podobném stylu jako obrázek Snílek wesmírodivný, čímž vznikl právě Strukturobot Rhozomorodný. Většinu jsem nakreslil 13.2.17 a dokončil 16.8.17 s tím, že 7.2.17 mě zaujala kapela Skrytý půvab byrokracie (když byl frontmanem ještě Jakub Žid), hlavně písničkami Simulakra a Rhizom, z nichž ta druhá mě částečně inspirovala a rozhodl jsem se ji přidat i k doprovodnému videu (které je rovněž rychlejší obdobou videa, které chystám k obrázku Snílek wesmírodivný).

Strukturobot Rhozomorodný je v podstatě intuitivní koncentrace zajímavých tvarů do jakéhosi levitujícího sci-fi předmětu, bizarní wesmírné lodě a tady je konečně umělecké video, které jsem k tomu vytvořil:

neděle 27. srpna 2017

Hyperkreativita jako "opak tvůrčí krize"?

Přibližně před dva týdny jsem publikoval video "Hyperkreativita", ve kterém bizarní formou trochu poodhaluji zákulisí mé tvorby.



Zde nabízím přepis sdělení videa: 

Minimálně v posledních letech se obvykle snažím tvořit a hlavně publikovat jen kvalitnější díla, což znamená ta, která ke svému vzniku vyžadují minimálně pár hodin práce. A navíc rozhodně ne všechna zveřejňuji jako Sebastián Wortys, takže ve srovnání s početnými kvantito-chrlícími tvůrcvi toho publikuji jen minimálně a rád bych to trochu změnil.

V případě videa mě už sice napadlo jen tak publikovat něco rychlejšího smysluplného, ale ať jsem se podíval kamkoliv, tak jsem viděl náměty na precizní videa a netěšilo by mě nějaké velké zajímavé téma zpracovat jako rychlovku a až pak kvalitněji, protože o to menší by to dle mého mělo sílu. Bylo by to jako nejprve zhlédnout formou nekvalitní film s relativně dobrým obsahem a až pak vymazlenou předělávku s tím, že už ale předem víte, co se v ní bude dít.

Ale nedávno jsem si uvědomil, že bych občas mohl jen tak publikovat video třeba na takové téma, které by pro mě sice bylo dostatečně zajímavé, ale neviděl bych v něm důvod nějak extra se s ním vymazlit jako třeba s uměleckou animací Vtiposcifný smysl evoluce. No a při tom jsem si uvědomil, že právě takové překážky v tvorbě jsou pro mě tím druhem tématu, ke kterému mohu udělat video.

Někdo by si mohl myslet, že když publikuji jen zřídka, tak mám tvůrčí krizi ve smyslu nedostatku inspirace, ale pravý opak je pravdou. Často mívám spíše jakýsi opak tvůrčí krize, který spočívá v tom, že mám spoustu nápadů každý den, což je vidět i v mé knize Vtiposcifilo-z/s-ofie v podkapitole Kontinuální výpisky, kde mám navzdory prořezávkám myšlenky skoro ke každému dni a to jsem tam téměř nedával náměty na díla a částečky do beletrie.

Někdo teď možná trochu závidí a myslí si, že to není problém, ale každá mince má dvě strany. Relativně dost volného času trávím zapisováním nápadů a o to méně času pak mám na jejich zpracovávání, které narozdíl od zaznamenávání může spíše počkat bez ztráty informací. A už teď jsem si vědom toho, že mám víc námětů, než bych byl schopen kvalitně dokončit v tomto životě.

Onu hyperkreativitu zkouším řešit tak, že se snažím vědomě omezovat množství poznámek, které si píšu a až čas ukáže, nakolik se mi to bude dařit. V případě článků to ale zatím celkem funguje, protože od konce minulého roku publikuji dosud každý měsíc minimálně jeden, což je pro mě vyhovující počet.

Další možné spoluřešení hyperkreativity je pečlivěji vybírat, kterému dílu člověk věnuje čas na dotváření. V mém případě např. ucelovat jen ta díla, v kterých vidím větší smysl než pouhou zábavu. Na druhou stranu si poslední roky říkám, že bych se měl přednostně věnovat spíše těm dílům, která ke svému vzniku podle předpokladů vyžadují cca méně než rok. A mezi těmito filtry se snažím hledat rovnováhu.

Sice to zatím vede mj. k odkládání dokončení druhého dílu Wesmírného omylu, ale na druhou stranu díky tomu vzniká i fantasticky bizarní povídka, která bude mít vyspělejší a koncentrovanou esenci duše této knihy.

Pokud máš také nějakou zkušenost s hyperkreativitou, nebo tvůrčí krizí, tak se o ni můžeš podělit v komentářích.